Tak v prvním článku o Euru jsem se zamýšlel nad důvody, proč nechceme platit Eurem. Dnes bych se pokusil o trochu historický exkurs.
V minulém článku o Euru jsem popisoval takové tři nejčastější námitky proti jeho zavedení u nás. K tématu se vrátím znovu, jednak proto, že již uběhlo dost času, staly se dosti zásadní věci - především stran uprchlíků - a také že by bylo dobré si ty skutečné důvody trochu více vypíchnout.
Čili dle mého názoru stojí za odmítáním Eura tři důvody, nebo spíše řečeno syndromy, které si v sobě neseme z minulosti. Nyní se je pokusím co nejsrozumitelnějí vysvětlit.
1. Syndrom Bílé hory.
Všichni jsme o této bitvě slyšeli ve škole. Stavovské povstání bylo touto bitvou rozmetáno, nastala rekatolizace a doba temna. Společenská smetánka té doby mluvila zásadně německy, a čeština byla považována za jazyk chudiny. Do této doby přišlo národní obrození, výstavba Národního divadla a nakonec 1. světová válka, která nadobro rozmetala Rakousko-Uhersko, o kterém není například ve Švejkovi jediná pozitivní zmínka.
2. Syndrom protektorátu Böhmen und Mähren.
Stačilo uběhnout pouhých 21 let od konce 1. světové války a rozpadu Rakouska-Uherska, a začala nová válka, mnohem ničivější a psychicky náročnější, než ta první. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by na tuto dobu rád vzpomínal. Starší generace se s tím dodnes příliš nesmířila a Němci jsou pro ni stále špatným národem.
3. Syndrom rozpadu Československa.
Přešla doba poválečná, nastoupila vláda jedné strany, se kterou jsme si to užívali celých 41 let. Když konečně po tak dlouhé době přišla očekávaná svoboda, objevila se s ní i první nepříjemnost. Slováci zkrátka zatroubili k odchodu a práskli dveřmi. Zrovna tento národ, který Češi milovali, si uteče do svého státu. Co na tom, že si to dlouho přáli a splnili si svůj sen - leckterý Čech jim to dodnes neodpustil. Důkazem budiž to, že výraz Česko nám zní cize, a i když je to nejlogičtější zkrácení výrazu Československo, tak se většině lidí prostě nelíbí.
Tak jsem tedy popsal syndromy, kterými jsme obtěžkáni, a které nám brání přijmout Euro. Podstata mého přesvědčení tkví v tom, že vždy, když jsme zažívali těžké chvíle, tak to bylo v době, kdy nám vládl cizí národ, platilo se cizími penězi (v Rakousko-Uhersku se platilo rakouskou korunou, za protektorátu protektorátní korunou, za Československa československou korunou), a nebo nám jiný národ něco provedl. (Ano, dodneška si dost lidí myslí, že Slováci slízli za komunistů smetanu a pak, jak měli první příležitost, rozbili společný stát). Čili dnes, když si Češi pomyslí, že by měli platit měnou, kterou používá více států, tak jim vždy vytanou z mysli tyto události, a zatím to stále stačí na odmítnutí Eura.
