1. Liší se spotřební koš.
Ano, stále totiž platí pravidlo, že zatímco Němec by u nás se svojí výplatou vyžil zcela v pohodě a ještě by si mohl bydlet v hotelu, tak za naši běžnou výplatu bychom mohli v Německu bydlet pod mostem nebo v psí boudě.
2. Nefungující investice.
Když nastoupil Andrej Babiš na pozici premiéra země, tak si všichni představovali, že se bude chovat jako v Agrofertu, což znamená, že bude především investovat do rozšíření výroby a teprve potom do lidské práce. Bohužel, i když všichni víme, že stroje zastanou podstatně více práce za stejné náklady, tak jsme svědky toho, jak Andrej přičinlivě zadlužuje zemi různým zvyšováním důchodů, platů ve státní sféře a minimální mzdy. Ano, vypadá to sice krásně, když zaměstnancům a důchodcům přistanou na účtech vyšší částky, ale když se poté zvýšená útrata přenese na ceny, tak jsme tam, kde jsme byli předtím, pouze částka státního dluhu poskočila o několik miliard výše.
3. Nefungující infrastruktura.
Každý ekonom ví, že zboží nestačí jenom vyrobit, ale je třeba ho také dopravit. A nejenom zboží, ale také pracovní síly, neboť každý nemá své pracoviště v docházkové vzdálenosti a potřebuje se tam rychle a spolehlivě dopravit. Ovšem když se podíváme na to, jakou rychlostí se u nás staví dálnice, vysokorychlostní železnice nebo metro, tak je jasné každému, že tímto způsobem množství vyrobených, ale hlavně prodaných výrobků jen tak nezvýšíme.
4. Nefungující morálka.
Ano, k fungující tržní společnosti patří také morálka. Ovšem pokud vidíme dnes a denně, že se krade na všech frontách, tak je jasné, že nás světlá budoucnost nečeká. Ať už si vezmeme nejrůznější záhadné investice za peníze EU, jako lavičky v parku za 450000 Kč za jednu, nejrůznější podvody s dotacemi, odklánění značného množství prostředků při výstavbě železničních koridorů až po naprosto nelogické vymáhání směšných částek pomocí exekucí jenom kvůli poplatkům za řízení, začíná být jasné, že ve fungující společnosti je morálka a společenský kodex slušného chování stejně důležité, jako peníze.
5. Nefungující soudy.
Ano, když se podíváme na to, jak rychle u nás funguje jednání u soudu a porovnáme-li to s vyspělými zeměmi, třeba Německem nebo USA, tak žasneme, jak dlouho u nás trvá řízení u soudu. V Praze to celkem ještě jde, čekání na platební rozkaz není delší než cca. půl roku, ale u soudů okresních se na obyčejný rozsudek v prvním stupni čeká klidně 2-3 roky. Za těchto okolností je jasné, že obyčejný smrtelník si desetkrát rozmyslí, jestli se bude domáhat spravedlnosti . Nelze se pak divit tomu, že lidi na nějakou slušnost rezignovali a jediný, kdo se domáhá svých práv u soudu, jsou pouze firmy a společnosti, které mají dost času si na rozsudek počkat. K lepší společenské náladě to ovšem rozhodně nepřispívá.
Závěr: Tak kdypak tedy budeme mít tu německou výplatu? No, počkáme si. Kdo ji chce hned teď, nezbyde mu nic jiného, než se naučit německy a jít tam pracovat. Ovšem musí počítat se vším tím, co jsem tady napsal výše. Čili že v Německu není normální krást, podvádět a pracovat nekvalitně. Na to tam nejsou ani v nejmenším zvědaví.