Proč udělat z EU federaci.

Tak dnes se zkusím zamyslet nad tím, proč by bylo dobré udělat z EU federaci. Ty důvody jsou celkem 3 - Euro, Sociální dávky a Imigrační politika. Snad se mi podaří uvést dobré argumenty, které podpoří má tvrzení.

Od jisté doby jsem si začal říkat, že koncept současné EU někde zákonitě narazí. Tou jistou dobou mám na mysli ztroskotané úsilí o Ústavu EU, kterou potopilo hlasování v roce 2005, kdy ji odmítla Francie a Nizozemí. Přesně od tohoto okamžiku jsem nabyl dojmu, že rozvoj EU je v podstatě zastaven, protože jakékoli společné kroky budou nadále podmíněny souhlasem všech. Toto se sice částečně vyřešilo přijetím Lisabonské smlouvy v roce 2009, kdy se do hlasování v EK, Radě EU a Europarlamentu vloupala kvalifikovaná většina, ale i tak je současná EU slabý a těžkopádný moloch, který stojí v současné době před 3 problémy, u kterých je ovšem jeden činitel vždy stejný.

Problém č. 1 - Euro

Euro se zavádí v každé zemi v podstatě na etapy. Nejprve podáte přihlášku, poté minimálně 2 roky setrváte v ERM II, kdy jste pevně fixováni na Euro, následně plníte Maastrichtská kritéria a pokud všechno klapne, dostanete od ECB požehnání a všechny země EU vás "odhlasují" jako nového člena Eurozóny. Kdyby se ovšem v každém státě takto zaváděly peníze, ztratily by určitě svůj smysl. Ovšem Řecko se k Euru dostalo podvodem a tak se musel zachraňovat řecký rozpočet, protože jinak by Euro krachlo. Jako základní problém řecké ekonomiky se ukázalo to, že buď mají jenom na Euro a nebo na svůj vlastní provoz. Řecký případ odhalil základní slabinu systému - federální peníze je třeba zachraňovat v národním rozpočtu jedné země, takže se tedy mezinárodní instituce "nabořily" do řeckého národního hospodářství kvůli záchraně nadnárodního Eura. Nakonec se podařilo přes systémy EFSF a ESM Euro stabilizovat, takže Řecko dnes stojí před krachem a ten krach nastane.

Problém č. 2 - Sociální dávky

Do Anglie si zvykli obyvatelé chudších částí EU cestovat za sociálními dávkami. Jak je to možné? Občan EU je občanem v jakékoli členské zemi, bez ohledu na to, zda-li v ní někdy pracoval, platil daně a nebo tam má alespoň občanství. Protože jsme ale občany všech 28 zemí naráz, tak bychom mohli teoreticky ve všech pobírat sociální dávku. Je samozřejmě jasné, že Angličanům se ani za mák nelíbí platit sociální dávky někomu, kdo se v Anglii nenarodil, nikdy tam nepracoval a nikdy ani neplatil daně.

Problém č. 3 - Běženci.

Tento problém se v současné době snaží EU vyřešit přesnými kvótami pro jednotlivé země. Problém uprchlíků se sice týká všech zemí, ale opět je zde zcela nelogicky smíchán národní princip s mezinárodním. Žádná země nemůže vědět dopředu, zda-li obyvatelé budou nové přistěhovalce chtít, ani to, zda-li na ně má ubytovací kapacity, o jídle a penězích nemluvě. Tento typicky celoevropský problém, který vyžaduje maximální součinnost všech obyvatel kontinentu, se snaží EK vyřešit jednoduchými "národními" kvótami bez ohledu na cokoliv.

A teď přijde ta kardinální otázka - totiž, jak by se problémy výše vyjmenované, řešily za federace. Jednoduše.

Problém Eura by se vyřešil federálním rozpočtem. Do tohoto rozpočtu by každá země přispěla na společné věci (dnes Euro, Sociální dávky, Schengen a s tím související Běženci), tím by byly zajištěny, a to, co by každé zemi zbylo po zaplacení povinných odvodů do federálního rozpočtu, by si každá dala do svého rozpočtu a s tím, ať si nakládá, jak chce. Odpadl by tím problém zachraňování národního rozpočtu Řecka kvůli federálnímu Euru.

Problém sociálních dávek by se za federace taktéž řešil jednoduše. Každý občan by měl nárok na sociální dávku v zemi, ve které má občanství. Občanství by měl pouze v jedné zemi a ve Federaci. Pro účely výplaty těchto dávek by platilo jednoduché pravidlo - ve své zemi (kde má žadatel občanství), by se vyplácela sociální dávka příslušné země a v jakékoli jiné zemi federace by se poskytovala dávka federální. Zcela by tím odpadl problém Anglie, která se po právu bouří nad tím, že má ze svých peněz platit někoho, kdo na chod jejího hospodářství ničím nepřispěl.

Problém běženců by se za federace taktéž řešil zcela jednoduše. Připlují uprchlíci a poputují do již předem připravených federálních imigračních táborů, kde si současně podají žádost o azyl. Do té doby by se směli pohybovat pouze v táboře a nebo maximálně v zemi, kde tábor leží. Po kladném vyřízení azylu by byl uprchlík - tedy azylant - nabídnut všem zemím federace, a kdo projeví zájem, tam se azylant může přestěhovat. Jednoduchý transparentní postup, který by tímto zároveň vyřešil jeden ze základních nešvarů současné EU, kterou je prolamování společné politiky do politiky národních států, což vede k rozhořčení obyvatel, kteří začínají stále hlasitěji volat po "odstranění diktátu Bruselu", což by při rozdělení na federální a národní úroveň, se zákazem ovlivňování jedné roviny druhou, odpadlo.

Jednejme, času moc nezbývá.